Certifikace důvěryhodných digitálních úložišť dle ISO 16363 v ČR? Možná, ale....

Několik firem v České republice nabízí certifikaci podle ISO 16363. Přitom norma ISO 16919, kterou se zřizuje tzv. Primary Trustworthy Digital Repository Authorisation Body (PTAB - http://www.iso16363.org/), jež má také poskytovat autorizace certifikačním autoritám, podle webu ISO stále není ve stavu publikovaného standardu.

V4 Systems - působící v ČR od roku 2012:
http://www.v4systems.cz/en/iso-16363

Prezentace V4 Systems k ISO 16363 ze stránek obchodní komory:
http://www.komora.cz/Files/FITPRO/Prezentace/19_sympozium/Drasal_V4S_presentation_ISO16363.pdf,

TAYLLOR & COX s.r.o.,

http://www.tcox.cz/duveryhodne-uloziste.html

Pozoruhodné je, že tato firma již certifikovala SW řešení firmy TD.IS 

http://www.td-is.cz/doc/certification/td-is_certificate_iso16363-12.pdf

Přitom certifikace dle ISO 16363 se netýká SW, ale konkrétního použití SW v konkrétní instituci, tedy konkrétního archivu. Digitální archiv nebo repozitář jako celek je podstatný pro certifikaci ISO 16363. SW na správu archivu/repozitáře je jen součástí důvěryhodného digitálního repozitáře. Další podstatné části k hodnocení dle ISO 16363 jsou např. dlouhodobé financování chodu repozitáře, organizační vyspělost instituce, která archiv/repozitář provozuje apod.
Nechápeme jak by mohl být SW sám o sobě prohlášen za důvěryhodný podle ISO 16363 bez organizace a procesů? Certifikace, kterou má firma Tayllor a Cox na svém webu (viz výše) firmu jako auditora diskredituje - i kdyby to byla neoficiální akce, tak je to zcela proti obsahu normy, na kterou se odvolávají.

Pro zájemce tady je jedna z posledních předloh normy, než se stala ISO normou http://public.ccsds.org/publications/archive/652x0m1.pdf. ISO 16363 se od této předlohy liší pouze minimálně.

Dotazník k projektu Forget-IT

Touto cestou bychom vás chtěli poprosit o vyplnění dotazníku. 

Pokud budete tak laskaví a najdete si chvilku (cca 15 min.) na vyplnění 24 otázek věnováných informacím o typech fotografií, které vlastníte a také tomu, jak své digitální fotografie spravujete a uchováváte, napomůžete k vytvoření co možná nejinteligentnějšího a nejintuitivnějšího způsobu archivace. 

Dotazování je součástí evropského projektu Forget-IT (http://forgetit-project.eu) a najdete jej na adrese: https://www.forgetit-project.eu/survey/index.php/759861/lang-cs.

Podrobnější informace k projektu přineseme v některém z dalších příspěvků tohoto blogu.

Personální požadavky efektivní dlouhodobé archivace - zpráva NDSA

http://digitalpreservation.gov/ndsa/documents/NDSA-Staffing-Survey-Report-Final122013.pdf?loclr=blogsig

NDSA provedla v roce 2012 výzkum mezi 85 institucemi, které mají mandát pro dlouhodobou archivaci, kterým zjišťovala, jak tyto aktivity personálně zajišťují.

Většina institucí odpověděla, že by potřebovaly na zajištění dlouhodobé archivace digitálních dat asi tak dvakrát více zaměstnanců než v současnosti  mají:-)  Za prohlédnutí stojí grafy, popisující sbírky jednotlivých institucí z hlediska typů dat, zastoupení jednotlivých činností souvisejících s dlouhodobou archivací digitálních dat (přičemž za relevantní činnosti jsou považovány třeba i katalogizace nebo digitalizace), nebo podíl outsoursovaných činností. 

Obrázek dole ukazuje průměrné počty zaměstnanců v jednotlivých pozicích - realitu vs. potřebu. 

Digitální archivace kinematografických děl - stručná zpráva z NFA

Filmové archivy jsou v oblasti dlouhodobé ochrany digitálních objektů ve specifické situaci. V porovnání s knihovnami a ostatními archivy se potýkáme jednak s mnohonásobně větším objemem dat a také se značnou komplexností formátů. A zatímco pro digitální text, statickou grafiku, zvuk a videa dokumentačního charakteru existuje řada komerčních i open-source řešení digitálních repozitářů, u kinematografických děl (kde kromě obsahu značně záleží i na formě) je situace složitější a ani inspirace v zahraničí nepřináší odpovědi na většinu otázek nebo dokonce hotová řešení.

V Národním filmovém archivu jsme jako formát pro prezervaci (a případně i šířeni) nativně digitálních kinematografických děl zvolili Digital Cinema Package (DCP), používaný k současné digitální kinodistribuci. Je to tedy formát značně rozšířený s odhadovanou dlouhou životností (10 let?), vyznačuje se dobrým kompresním poměrem, technologie, na nichž je postaven (JPEG 2000, WAVE, MFX, XML), jsou obecně známé. (Další pomocné formáty jsou XDCAM HD422 pro distribuci obsahu do klasických televizí, a různé podoby MP4/H.264/AAC pro šíření přes web, IPTV, OTT apod. - zde do budoucna uvažujeme o nasazení nějaké podoby H.265/HEVC - nadějně se jeví x265.)

U skenu filmů (skenování pro prezervační i prezentační účely plánujeme ve větší míře rozjet v následujících letech) uvažujeme rovněž o nějaké formě komprese JPEG 2000 (zřejmě však v neztrátové podobě) v konteineru MXF. Rešením by mohl být Master Archive Package (MAP) propagovaný evropským projektem EDCINE. Zatím však není příliš rozšířený a jde tak de facto o proprietární technologii, možná proto nakonec přistoupíme k nějaké vlastní implementaci podobných formátů, která bude ovšem otevřenější pro další zpracování a případné sdílení.

Archivaci videa se věnuje např. Archivematica či DVA-Profession (projekt Österreichische Mediathek). Tyto digitální repozitáře však nepracují s formáty jako je DCP nebo MAP (ve smyslu, že by jim „rozuměly“, získávaly z nich metadata, uměly je přehrávat a převádět do jiných formátů). Pokud je nám známo, žádný takový systém nyní neexistuje. Nadějně se jeví projekt P4 (Presto Prime Preservation Platform), který je zaměřen přímo na prezervaci audiovizuálních dat, a také počítá s implementací iRODS, technologie pro zabezpečení dat na bitové úrovni, pro nás rovněž potenciálně zajímavou. S iRODS má díky účasti na projektu Cinegrid zkušenosti sdružení CESNET, s nímž bychom rádi navázali spolupráci.

Další poměrně složitý komplex problematiky představují metadata audiovizuálního obsahu. Z hlediska výběru standardu se zatím předběžně přikláníme k nějaké formě MPEG-7. Co se týká oblastí našeho zájmu, kromě technických metadat popisujících aktuální stav formátů a proces migrací (např. převod videokazet do souborů, skenování filmového obrazu a zvuku, budoucí migrace DCP do nových formátů) existují přinejmenším další dva zásadní úkoly k řešení: Time-based metadata popisná (jména herců, lokace, ...) i technická (střihy, změny parametrů obrazu a zvuku, ...) a technická metadata popisující průběh digitálního restaurování filmového obrazu a zvuku. Klíčová je samozřejmě co největší automatizace při sběru a zpracování všech těchto metadat.

jan.zahradnicek@nfa.cz