10. a 11. května 2018 se v Národním archivu ČR uskutečnil Seminář
Archives in Digital Age (AiDA) 2018. Šlo již o třetí ročník akce a tentokrát
byl seminář tematicky zaměřen na audit a certifikaci digitálních repozitářů. Jedním z pozitiv akce bylo i propojení archivářské a knihovnické komunity kolem digitálních repozitářů. I když byli archiváři zastoupeni rozhodně početněji, tak knihovny zde měly své zástupce alespoň z NK ČR a MZK.
Nejpřínosnější byly rozhodně příspěvky Christiana Keitela ze State
Archives Baden-Württemberg, který je členem německého sdružení nestor. Toto
sdružení vypracovalo normu DIN 31644, která se v Německu používá pro
certifikaci důvěryhodných digitálních repozitářů (ať už jsou tyto repozitáře v
knihovnách, archivech, nebo jiných paměťových institucích). Zkušenosti
Christiana Keitela z vývoje této normy a z průběhu auditů se ukázaly jako velmi
poučné a cenné. I když norma DIN 31644 reflektuje německé prostředí, tak díky
silnému napojení kolegů z Národního archivu na Německo se zde rýsuje možnost
spolupráce a přenesení této normy do českého (alespoň archivního) prostředí.
Národní archiv ČR má nyní v plánu přeložit „Explanatory Notes on the nestor
Seal for Trustworthy Digital Archives“. To by mohlo být velmi přínosné, protože
norma DIN 31644 není tak komplikovaná jako mezinárodní ISO 16 363, ale poskytuje
potřebnou certifikaci důvěryhodného digitálního repozitáře. Norma DIN 31644 by se
teoreticky mohla stát náhradou auditu nebo dokonce certifikace podle ISO 16 363
v českém prostředí.
Zdeněk
Vašek z Archivu Univerzity Karlovy ve své prezentaci shrnul přínosy certifikace
a stav v ČR – zajímavé je, že dva ze tří repozitářů, které získaly Data Seal of
Approval (DSA), si po vypršení certifikaci neobnovily. Nejspíš je to způsobené
tím, že v původním projektu byly finance na přípravu dokumentace a absolvování
certifikace, ale poté už se na re-certifikaci zdroje nenašly. V prezentaci
byly také zmíněny zajímavé poznámky k situaci v ČR – o certifikaci se hodně
mluví, norma DSA je tu hodné populární (viz dva překlady z let 2013 a 2016) a
všichni si přínosy certifikace uvědomují, ale prakticky nikdo nepracuje na
certifikaci svého digitálního repozitáře. Autor to připisuje náročnosti
certifikace na čas a zaměstnance, roztříštěnosti komunity a tomu, že v našem
prostředí nepanuje shoda na jednom standardu. V tomto ohledu bude důležité
sledovat postoj Národní knihovny ČR, která má jako jediná z knihoven v ČR LTP
úložiště. Plány Národní knihovny ČR na certifikaci svého LTP úložiště podle
některé z norem důvěryhodnosti digitálních repozitářů jsou už několik let
známy, mluvilo se o hodnocení podle DSA (nyní CoreTrustSeal), po kterém by mohl
následovat (interní) audit dle ISO 16 363.
Zdeněk Hruška mluvil o důležitosti stanovování nákladů v digitální
repozitářích a o nástrojích LIFE3 a KRDS2, které ke kalkulaci nákladů slouží.
Dlouhodobé financování a schopnost repozitáře vytvářet rozpočtové alternativy
jsou z hlediska důvěryhodnosti klíčové (viz norma ISO 363, kapitola 3.4
Economical Sustainability). Nákladové modely podporují tyto schopnosti, stejně
jako schopnost činit rozhodnutí na základě stanovení různých rozpočtových
možností. I když je využití některého z nákladových modelů náročné (na čas
a lidské zdroje), tak přínosy jsou jasně patrné. Konec konců i interní audit
podle některé z norem pro důvěryhodné repozitáře je nákladný na zdroje,
ale přínosy jsou neoddiskutovatelné.
Zoltán Lux z
Hungarian National Archives představil jiný pohled na certifikaci digitálních
repozitářů, protože maďarský repozitář nemá certifikaci podle mezinárodních
norem pro důvěryhodné repozitáře, ale v tuto chvíli se snaží vyhovět pouze
národní legislativě a požadavkům na IT zabezpečení. V Maďarsku jdou cestou
důrazu na risk management, aby vynaložené zdroje nepřevážily případnou vzniklou
škodu. Zajímavé bylo, že po příspěvcích ostatních přednášejících přiznal pan
Lux, že budou muset začít přemýšlet i o certifikaci dle mezinárodně uznávaných
norem, jako jen CoreTrustSeal, nestor seal, nebo ISO 16 363. Zdá se, že
osvěta a setkání na mezinárodní úrovni mají svůj smysl a výměna zkušeností je
pro rozvoj komunity klíčová.
Katarína Tomková z Centrálneho Dátového Archívu (CDA)
představila cíle projektu i zkušenosti s auditem v minulosti stejně jako
plány do budoucna. Vzhledem k tomu, že povinnost auditu byla pro repozitář
zakotvena v samotném projektu, tak CDA prošel externím „pre-certifikačním“
auditem dle normy ISO 16 363 v roce 2014 a také získal certifikaci podle normy
ISO 27 001. Plány byly rovněž na certifikaci dle DSA, ale vzhledem k tomu, že z
této normy se stala norma CoreTrustSeal, tak nyní repozitář CDA vyčkává s
dalšími kroky.
