Článek na živě.cz o dlouhodobé archivaci.
https://www.zive.cz/clanky/jak-ulozit-dokument-z-wordu-aby-vydrzel-cele-roky-je-to-tezsi-nez-cesta-na-mars/sc-3-a-205035/default.aspx
Ani se mi to nechce moc komentovat, je to a pěkná ukázka toho, kde se debata o dlouhodobém uchovávání digitálních informací pohybuje ve vodách mimo - některé - archiváře nebo knihovníky.
Smysluplné je upozornění, že nejde jen o uchování bitů, protože informaci v nich obsaženou musíme také nějak technicky interpretovat. Ovšem dál se už toho moc nedozvíme. To, že máme informaci a umíme ji technicky interpretovat a zobrazit ještě neznamená, že jí rozumíme a umíme ji použít. Můj oblíbený příklad jsou kameny v okolí pobřeží u Fukushimy (https://www.smithsonianmag.com/smart-news/century-old-warnings-against-tsunamis-dot-japans-coastline-180956448/). Informace se zachovala, dokonce je i k přečtení, ovšem, za tím kamenem stojí města, vesnice a dokonce jaderná elektrárna:-)
Ale konec humoru. Zbytek článku pojednává o technologiích fyzického zápisu informace na různá media - piql, do skla - chybí dna nebo jiný biologický materiál:-]. Metadata, vyhledatelnost, provenience, autenticita, konsistence, identifikace, důvěryhodnost, validita atd. to jsou koncepty, které autor nezná...
Absence hlavních světových a českých aktivit v této oblasti, u běžného uživatele internetu bych čekal alespoň kontakt s archive.org, když už ne s českým webarchivem. Ignorance standardů a best practices, které se v téhle oblasti používají nejméně už od poloviny 90tých let, počínaje ISO standardy a konče možná trochu komickým Topolánkovým přípisem o PDF/A....
Ale třeba se přístí rok připojí živě k world digital preservation day:-)
